Omylem smazané fotky

Možná se vám to už taky někdy stalo. Při promazávání neostrých fotek přímo ve fotoaparátu jste si omylem smazali buď jinou fotku nebo (což je ještě horší) rovnou všechny fotky z karty. Mě se to stalo nedávno, ale existuje snadné řešení jak nechtěně smazané fotky zachránit!
Aplikace PC INSPECTOR™ File Recovery umožňuje obnovení smazaných a poškozených souborů. Program spolupracuje se systémy FAT 12/16/32 a NTFS. Vyhledá na paměťové kartě nebo na disku smazané nebo poškozené soubory a v případě, že je lze obnovit, zobrazí u daného souboru zelenou ikonku. Opravený soubor lze potom bez problémů uložit na disk.

A teď to nejdůležitější. Program PC INSPECTOR™ File Recovery je freeware (tudíž zdarma) a lze si ho stáhnout přímo na stánkách výrobce (ZDE).

Přeji pohodovou záchranu vašich nechtěně smazaných fotek.

Dálková spoušť Phottix

Bezdrátová dálková spoušť Phottix (The Phottix Wireless Remote Control) je zkonstruována pro digitální zrcadlovky Canon. Zařízení pracuje na frekvenci 433 Mhz s možností volby ze 16 kanálů. Do konektoru fotoaparátu pro drátovou spoušť se připojí malý modul přijímače na krátkém kabelu. Vysílač má dvoupolohové tlačítko jako normální spoušť, bezdrátově lze tak ovládat všechny funkce jako u normální spouště - autofokus, single/seriové focení nebo Bulb. Bulb expozici nebo sériové snímání je možno spustit držením tlačítka po 3 s. O tom zda byl snímek vyfocen fotografa informují 2 LED diody na příjímači a 1 LED na vysílači. Výrobce uvádí životnost baterie na 20 000 snímků. Ovládání spouště funguje až na vzdálenost 100m, což je výborné zejména pro pořizování fotek ptáků na hnízdech ze stativu, aniž by byli rušeni přítomností fotografa. Vzhledem k dosahu okolo 100m (opravdu to funguje!) a velmi nízké ceně (!), je to na rozdíl od dost drahých dálkových spouští od Canonu skvělá a užitečná věcička.

Sup bělohlavý na Jihlavsku

Poslední týden v srpnu 2007 se na skládce u Vyskytné nad Jihlavou objevil další vzácný ptačí host - sup bělohlavý (Gyps fulvus). Jednalo se o mladého, podle zbarvení a opeření zřejmě o tři roky starého ptáka. Sup se na skládce pravidelně zdržoval několik dní. V časných ranních hodinách pobýval v prostoru smetiště, kde hledal potravu a teprve okolo 8. hodiny ranní využíval teplých stoupavých proudů a obvykle kroužil vysoko nad skládkou nebo posedával na smrcích v blízkém okolí.

Při prvním pozorování kroužícího supa jsme si všimli, že má na nohách sokolnická poutka. Z toho jsme trochu zklamaně usoudili, že se nejedná o supa z volné přírody, ale o ulétlého sokolnicky vedeného ptáka. (to se také objevilo v tisku).

Další den se mi ale podařilo nafotit několik fotek a po zvětšení na monitoru jsme k našemu velkému překvapení zjistili, že to, co jsme původně považovali za sokolnická poutka na nohách, nejsou poutka, ale smrková větvička! Sup ji měl zastrčenou mezi ocasními pery a při letu mu vlála jako kormidlo. Jak k této ozdobě sup přišel je záhadou. Znamenalo to však, že se skutečně s největší pravděpodobností jedná o supa bělohlavého z volné přírody!!!

Jak se sup bělohlavý dostal na Vysočinu se asi nikdy nedozvíme. Pravděpodobně se jednalo o zatoulance z balkánské populace (část této populace se pravidelně zdržuje v Alpách) nebo ze Španělska. Ostatně není to poprvé, co byl sup bělohlavý na Vysočině spatřen (více tady).

Sup bělohlavý se na čas stal velkou atrakcí pro obyvatele blízkých i vzdálenějších vesnic. Na skládce se zdržoval asi dva týdny, potom již nebyl pozorován.

Vzácný ptačí host na Vysočině

O tom, že za exotickými ptáky není třeba vždy jezdit do dalekých krajů, jsem se přesvědčil koncem letošního srpna. Nedaleko Žďáru nad Sázavou jsem pozoroval 28. srpna hejno čejek chocholatých (Vanellus vanellus) ve snaze pořídit alespoň pár dokumentačních fotek. Čejky se zdržovaly společně s několika volavkami popelavými uprostřed pokosené louky v oblasti zvané Zadní Vetla (mapa lokality zde). Při pozorování dalekohledem neunikl mé pozornosti jeden pták v hejnu, který byl poněkud menší.

Opatrně jsem se přibližoval na vzdálenost, ze které by bylo možné pořídit fotku tohoto divného ptáka. Když jsem se přiblížil asi na 20 metrů, celé hejno čejek se vzneslo a odlétlo pryč. K mému údivu však onen mně neznámý pták zůstal dál klidně sedět v trávě a moje přítomnost ho evidentně moc nezajímala. To už jsem od něho byl vzdálen odhadem pouhých 10 metrů a fotil jednu fotku za druhou. Vzhledem k polednímu prudkému světlu fotky nebyly podle mých představ, ale měl jsem radost z fotografování neznámého ptačího druhu bahňáka.

Moje radost byla později o to větší, když jsem zjistil, že se nejedná o žádný druh jespáka (jak jsem se původně domníval), ale o kameňáčka pestrého (Arenaria interpres)!

Další den jsem se opět vypravil na lokalitu a štěstí mi přálo. Kameňáčka jsem zastihl na hnojišti uprostřed louky, jak nerušeně sbírá potravu. Jako správný seveřan se mě vůbec nebál a nechal se fotografovat z bezprostřední blízkosti. Kdybych měl sebou třeba síťktu na motýly, myslím, že by nebyl problém ho ulovit.

Jak nebojácný je tento pták, dokládá nejlépe fotografie, na které je vidět, jak blízko se kolega Filip Hruška ke kameňáčkovi bez problémů přiblížil. Kameňáček pestrý hnízdí na skalnatém pobřeží Skandinávie. Není ohrožen.

Jedná se o vůbec první pozorování tohoto druhu v CHKO Žďárské vrchy a zřejmě i na Vysočině. Více fotek naleznete ZDE

Pozvánka na přednášku

V sobotu 8. prosince budu mít přednášku o ptácích Vysočiny spojenou s promítáním fotografií. Přednáška je součástí členské schůze Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině a koná se v 10:00 hod. v klubovně ZOO Jihlava.

Nová kniha: Přírodní parky Jihomoravského kraje

Koncem listopadu vyšla nová kniha Přírodní parky Jihomoravského kraje. V této krásné publikaci plné map a barevných obrázků mám také několik svých fotografií. Knihu vydal Jihomoravský kraj.