Nabídka na cestu do maďarského Národního parku Hortobágy přišla nečekaně, ale ani na chvíli jsem nezaváhal a hned ji přijal. Možnost vidět desetitisíce jeřábů popelavých na jednom místě se člověku každý den nenaskytne. 
Vybaven vším potřebným pro přežití v maďarské pusztě vyrážím v pátek o půl páté ráno do Jihlavy, kde nabírám další členy posádky (Filipa Hrušku, Ivana Kunstmüllera a Pavla Hobzu). Je hustá mlha, ale na smluvené místo přijíždím včas. Ještě dotankujeme plnou nádrž, kupujeme dálniční známku a za chvíli už frčíme po dálnici směrem na Brno a na Mikulov. Počasí na jižní Moravě nestojí za nic, je stále hustá mlha a občas i lehce mrholí. Ale nevzdáváme to. Kolem půl osmé přijíždíme do Valtic, kde máme sraz s dalšími účastníky expedice. V místní jednotě ještě dokupujeme zásoby jídla a potom už pod vedením zkušeného průvodce Aleše Tomana jedeme na jih. Počasí se začíná pomalu zlepšovat, ale stále je dost mlhavo. Za Lanžhotem přejíždíme most přes řeku Moravu a míříme přes Kúty a Malacky do Bratislavy. Průjezd Slovenskem je rychle za námi. Na maďarské hranici si kupujeme dálniční známku a přidávají se k nám poslední členové naší výpravy – fotografové Karel a Jana Matonovi (http://www.maton.cz/). 
Cesta přes Maďarsko probíhá hladce, dokonce obávanou Budapeští (není tady obchvat města) projíždíme díky GPS navigaci bez problémů. Je dokonalé počasí, mlha se rozplynula, je slunečno a teploměr ukazuje 26 stupňů ve stínu! Asi hodinu po poledni sjíždíme u Füsesabony z dálnice a pokračujeme na Tiszafüred. V místech, kde přejíždíme řeku Tisu děláme první ornitologickou zastávku. Je zde několik rozlehlých rybníků (Tisza-tó) s bohatými porosty rákosin a rozsáhlými mokřady. Pozorujeme zde první - pro nás exotický druh - volavku vlasatou. Okolo třetí hodiny odpoledne přijíždíme konečně do NP Hortobágy. Zastavujeme u hospůdky na křižovatce směrem na Egyek. Hned vedle je nové informační centrum s možností ubytování. Zde bude následující dny naše základna. Zatímco všichni sedí u piva v hospodě, já s Filipem vyrážíme na první průzkum terénu. A jsme úspěšní. Nad hlavou nám prolétávají dva jeřábi. Sice jenom dva, ale jsou první, které vidíme.
Vybaven vším potřebným pro přežití v maďarské pusztě vyrážím v pátek o půl páté ráno do Jihlavy, kde nabírám další členy posádky (Filipa Hrušku, Ivana Kunstmüllera a Pavla Hobzu). Je hustá mlha, ale na smluvené místo přijíždím včas. Ještě dotankujeme plnou nádrž, kupujeme dálniční známku a za chvíli už frčíme po dálnici směrem na Brno a na Mikulov. Počasí na jižní Moravě nestojí za nic, je stále hustá mlha a občas i lehce mrholí. Ale nevzdáváme to. Kolem půl osmé přijíždíme do Valtic, kde máme sraz s dalšími účastníky expedice. V místní jednotě ještě dokupujeme zásoby jídla a potom už pod vedením zkušeného průvodce Aleše Tomana jedeme na jih. Počasí se začíná pomalu zlepšovat, ale stále je dost mlhavo. Za Lanžhotem přejíždíme most přes řeku Moravu a míříme přes Kúty a Malacky do Bratislavy. Průjezd Slovenskem je rychle za námi. Na maďarské hranici si kupujeme dálniční známku a přidávají se k nám poslední členové naší výpravy – fotografové Karel a Jana Matonovi (http://www.maton.cz/). Cesta přes Maďarsko probíhá hladce, dokonce obávanou Budapeští (není tady obchvat města) projíždíme díky GPS navigaci bez problémů. Je dokonalé počasí, mlha se rozplynula, je slunečno a teploměr ukazuje 26 stupňů ve stínu! Asi hodinu po poledni sjíždíme u Füsesabony z dálnice a pokračujeme na Tiszafüred. V místech, kde přejíždíme řeku Tisu děláme první ornitologickou zastávku. Je zde několik rozlehlých rybníků (Tisza-tó) s bohatými porosty rákosin a rozsáhlými mokřady. Pozorujeme zde první - pro nás exotický druh - volavku vlasatou. Okolo třetí hodiny odpoledne přijíždíme konečně do NP Hortobágy. Zastavujeme u hospůdky na křižovatce směrem na Egyek. Hned vedle je nové informační centrum s možností ubytování. Zde bude následující dny naše základna. Zatímco všichni sedí u piva v hospodě, já s Filipem vyrážíme na první průzkum terénu. A jsme úspěšní. Nad hlavou nám prolétávají dva jeřábi. Sice jenom dva, ale jsou první, které vidíme.Pozdě odpoledne odjíždíme na předem vytipované místo, ze kterého budeme pozorovat večerní představení. Během cesty nám nad autem několikrát prolétávají malé skupinky jeřábů. Avízované tisíce ptáků však zatím nikde nevidíme. Zastavujeme u ptačí pozorovatelny na okraji pusty a hned se dáváme do práce. Až na dva rakouské turisty jsme tu úplně sami. Stativáky i triedry pátráme po okolních rovinatých pláních a okamžitě nalézáme velkou skupinu jeřábů, spokojeně se krmící v polích. Za chvíli zjišťujeme, že na loukách za námi jsou stovky až tisíce jeřábů. Tohle místo je pro pozorování jeřábů ideální, bohužel s blížícím se soumrakem zde přibývalo také pozorovatelů. když byla pozorovatelna doslova nacpaná Maďary, Rakušany a Čechy, dorazil autobus plný lidí. To už bylo i na nás moc tak jsme se vydali po polní cestě směrem od pozorovatelny. A dobře jsme udělali. Přímo nad námi proletovali stovky jeřábů ve velkých skupinách. Byla to fantastická podívaná. Občas nízko nad námi proletěli dva staří ptáci s mládětem, které se ozývalo charakteristickým pískáním. Všichni jeřábi směřovali na své nocoviště do bažin k rybníku Kondás. 
Podzimní tah jeřábů je zde nezapomenutelným zážitkem. Ptáci přilétají se severní Evropy (převážně z Finska) v první polovině září a krmí se zde na polích a loukách. Odtud migrují dále přes Sicílii a Bospor na zimoviště v Tunisku a Sudánu. Více než 95% všech jeřábů přeletujících přes Maďarsko migruje přes NP Hortobágy. Během posledních 15 let počty jeřábů v NP Hortobágy čítaly 3000 až 100 000 jedinců. Největší počet jeřábů jen na rybníku Kondás byl v roce 1998, kdy zde bylo pozorováno přes 55 000 ptáků. V sobotu ráno vyrážíme do Hortobágy-Halastó, což je soustava rybníků o rozloze 2073 ha. Celá soustava byla vybudována v roce 1915. Dříve zde bylo 17 rybníků, v současnosti jich je 10 již zcela zarostlých rákosím nebo jinou vegetací. Celá oblast patří mezi nejvýznamnější ptačí oblasti Evropy, zejména z důvodu hnízdění vodních ptáků.
Podzimní tah jeřábů je zde nezapomenutelným zážitkem. Ptáci přilétají se severní Evropy (převážně z Finska) v první polovině září a krmí se zde na polích a loukách. Odtud migrují dále přes Sicílii a Bospor na zimoviště v Tunisku a Sudánu. Více než 95% všech jeřábů přeletujících přes Maďarsko migruje přes NP Hortobágy. Během posledních 15 let počty jeřábů v NP Hortobágy čítaly 3000 až 100 000 jedinců. Největší počet jeřábů jen na rybníku Kondás byl v roce 1998, kdy zde bylo pozorováno přes 55 000 ptáků. V sobotu ráno vyrážíme do Hortobágy-Halastó, což je soustava rybníků o rozloze 2073 ha. Celá soustava byla vybudována v roce 1915. Dříve zde bylo 17 rybníků, v současnosti jich je 10 již zcela zarostlých rákosím nebo jinou vegetací. Celá oblast patří mezi nejvýznamnější ptačí oblasti Evropy, zejména z důvodu hnízdění vodních ptáků.
Naše auta necháváme na parkovišti před malým informačním centrem v Hortobágy-Halastó a vydáváme se podél vodního kanálu k rybníkům. Prakticky u každého rybníku je vybudovaná pozorovatelna, ze které je možné sledovat ptáky v okolí. Okolní rákosiny jsou plné sýkořic vousatých a moudivláčků lužních. Cesta je z obou stran lemována hustými porosty rákosí, ze kterých se občas ozývá chřástal malý a chřástal vodní. Nedaleko od nás přelétá nad rákosinou bukač velký. Na malých ostrůvcích a větvích vyčnívajících z vody posedávají kormoráni malí společně s několika kormorány velkými. Filip zde stativákem také objevil několik bekasin otavních, odpočívajících na bahnitých okrajích rybníku. 
Pokračujeme směrem k největšímu rybníku Kondás a po cestě potkáváme stádo vodních buvolů. Nedůvěřivě si nás prohlížejí a vypadají fakt nebezpečně. Aby toho nebylo málo, rozhodl se Aleš Toman, že je trochu vyplaší, aby se dali do pohybu. Neohroženě se vydává přímo ke stádu. Buvoli si ho pozorně prohlížejí, a potom se dávají do pohybu, přímo k němu. To už i neohrožený Aleš bere nohy na ramena a utíká za námi. Naštěstí to buvoly celkem rychle přestalo bavit. U rybníka Kondás je vybudovaná velká pozorovatelna, kterou jsme prakticky celou obsadili my. A že tady je na co koukat. kromě jeřábů popelavých jsme zde viděli tyto druhy: potápka malá, potápka roháč, kormorán velký, kormorán malý (cca. 30 ex.), bukač velký (2 ex.), volavka bílá (desítky ex.), volavka popelavá, labuť velká, husa malá (37 ex. !!!), husa velká, kachna divoká, kopřivka obecná, ostralka štíhlá, lžičák pestrý, hvízdák euroasijský, čírka obecná, polák velký, polák chocholačka, orel mořský (6 ex.), moták pochop, krahujec obecný, raroh velký, bažant obecný, chřástal vodní, lyska černá, jeřáb popelavý, tenkozobec opačný (3 ex.), kulík bledý ( cca. 20 ex.), čejka chocholatá, jespák obecný (desítky ex.), vodouš tmavý, koliha velká (cca. 400 ex.!), bekasína otavní, jespák bojovný, racek chechtavý, racek bouřní, racek bělohlavý, datel černý, vlaštovka obecná, linduška luční, budníček menší, králíček obecný, sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkořice vousatá (desítky ex.), moudivláček lužní (desítky ex.), strnad rákosní.
Pokračujeme směrem k největšímu rybníku Kondás a po cestě potkáváme stádo vodních buvolů. Nedůvěřivě si nás prohlížejí a vypadají fakt nebezpečně. Aby toho nebylo málo, rozhodl se Aleš Toman, že je trochu vyplaší, aby se dali do pohybu. Neohroženě se vydává přímo ke stádu. Buvoli si ho pozorně prohlížejí, a potom se dávají do pohybu, přímo k němu. To už i neohrožený Aleš bere nohy na ramena a utíká za námi. Naštěstí to buvoly celkem rychle přestalo bavit. U rybníka Kondás je vybudovaná velká pozorovatelna, kterou jsme prakticky celou obsadili my. A že tady je na co koukat. kromě jeřábů popelavých jsme zde viděli tyto druhy: potápka malá, potápka roháč, kormorán velký, kormorán malý (cca. 30 ex.), bukač velký (2 ex.), volavka bílá (desítky ex.), volavka popelavá, labuť velká, husa malá (37 ex. !!!), husa velká, kachna divoká, kopřivka obecná, ostralka štíhlá, lžičák pestrý, hvízdák euroasijský, čírka obecná, polák velký, polák chocholačka, orel mořský (6 ex.), moták pochop, krahujec obecný, raroh velký, bažant obecný, chřástal vodní, lyska černá, jeřáb popelavý, tenkozobec opačný (3 ex.), kulík bledý ( cca. 20 ex.), čejka chocholatá, jespák obecný (desítky ex.), vodouš tmavý, koliha velká (cca. 400 ex.!), bekasína otavní, jespák bojovný, racek chechtavý, racek bouřní, racek bělohlavý, datel černý, vlaštovka obecná, linduška luční, budníček menší, králíček obecný, sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkořice vousatá (desítky ex.), moudivláček lužní (desítky ex.), strnad rákosní. 
Navečer opět vyrážíme na pozorování přeletujících jeřábů. Tentokrát je ale u ,,naší“ pozorovatelny doslova narváno (je víkend) a proto hned odjíždíme na nedalekou cestu u farmy Kiscserepes. Je nádherný západ slunce a jeřábi létají na své nocoviště ke Kondási. Potkáváme se tady také s Robertem Doležalem (http://www.dodinart.ic.cz/), který dorazil s kamarády z Čech. Opět nad námi přeletují tisíce jeřábů a předvádějí fantastickou podívanou. Už teď víme, že za rok se do Hortobágy vypravíme znovu.
Večerní pozorování jeřábů.
Karel Maton v akci.
Naše výprava v celé parádě.
... a malý bonus
