Petr Mückstein Nature Photo Stock Library

New pictures - www.muckstein.com

2009-10-17T03:40:00.000-07:00

Gallinago gallinago 6070-09-21 CZ: bekasina otavní UK: Snipe DE: Bekassine FR: Bécassine des marais ES: Agachadiza Común CZ: Bekasina otavní IT: Beccaccino PT: Narceja-comum PL: Kszyk RU: Бекас обыкновенный DK: Dobbeltbekkasin NL: Watersnip FI: Taivaanvuohi NO: Enkeltbekkasin SE: Enkelbeckasin SK: Močiarnica mekotavá HU: Sárszalonka Tikutaja LV: Merkazina Becadell comú Istingor arrunt CN: 扇尾沙錐 GR: Μπεκατσίνι JP: タシギ AR: الشنقب KR: 깍도요 PT: Narceja-comum UA: Бекас TR: Su çulluğu HE: חרטומית ביצות BE: Бака́с BG: Средна бекасина HR: Šljuka kokošica LT: Perkūno oželis RO: Becaţină comună SI: Kozica SR: Barska šljuka Gallinago gallinago Gallinago gallinago Gallinago gallinago
Bekasina otavní hnízdo vejce snůška eggs nest eier Neste

Marmota marmota - svišť horský - Alpine Marmot - Alpenmurmeltier

2009-08-07T05:38:00.000-07:00

CZ: Svišť horský, též svišť alpský (Marmota marmota) je druh hlodavce obývající hornaté oblasti Střední a Jižní Evropy. Žije mezi 800 až 3200 m. n. m. v Alpách, Tatrách, Pyrenejích a Mount Baldou na Baldo Rive del Garda v Itálii. V Pyrenejích, kde vymřel již v období čtvrtohor byl úspěšně reintrodukován v roce 1948.

ENG: The Alpine Marmot (Marmota marmota) is a species of marmot found in mountainous areas of central and southern Europe. Alpine Marmots live at heights between 800 and 3,200 metres, in the Alps, Carpathians, Tatras, the Pyrenees and Northern Apennines Italy. They were reintroduced with success in the Pyrenees in 1948, where the Alpine Marmot had disappeared at end of the Pleistocene epoch.[2] They are excellent diggers, able to penetrate soil that even a pickaxe would have difficulty with, and spend up to nine months per year in hibernation.[3] An adult Alpine Marmot may weigh between 4 and 8 kg and reach between 42–54 cm in length (not including the tail, which measures between 13–16 cm on average). This makes the Alpine Marmot the largest squirrel species.

DE: Die Murmeltiere (Marmota marmota) sind eine aus vierzehn Arten bestehende Gattung von bis zu 50 Zentimeter langen Echten Erdhörnchen (Marmotini), die in Eurasien und Nordamerika verbreitet sind. Bei den Murmeltierarten handelt es sich primär um Bewohner kalter Steppen. Das heute nur noch in Gebirgslagen jenseits der Baumgrenze lebende Alpenmurmeltier kam während den pleistozänen Eiszeiten im europäischen Tiefland von den Pyrenäen bis zur Ukraine vor. Es fehlte dagegen in den mit einer dicken Eisschicht bedeckten Alpen. Mit dem Ende der Eiszeit boten nur noch die hochalpinen Lagen der Alpen dieser Art geeigneten Lebensraum (Eiszeitrelikt).

Would you like to get some pictures in better quality?
For more images of Alpine Marmot visit photogallery: www.muckstein.com

Procerus gigas photo

2009-07-05T09:03:00.000-07:00

UK: Images of Procerus gigas - the largest groundbeetle of the Europe.
A lot of images of various species:
Procerus gigas

Carabus auratus
Stictoleptura erythroptera
Stenostola dubia
Morimus asper ganglbaueri
DK: Stor pupperøver FR: Grand Calosome NL: Grote poppenrover HU: Aranyos bábrabló DE: Große Puppenräuber Großer PL: Tęcznik liszkarz SK: Húseničiar pižmový CZ: Krajník pižmový RU: Пахучий красотел LT: Didysis puikiažygis
UK: Moss Grass DA: Dvarggras FR: Coléanthe délicat IT: Pianta annuale HU: Hüvelykfű DE: Scheidenblütgras PL: koleantus delikatny SK: koleant útly CZ: puchýřka útlá SE: dvärggräs NO: Dverggras NATURA 2000

Carabus clathratus auraniensis Tragosoma depsarium

2009-05-18T06:49:00.000-07:00

Carabus clathratus auraniensis foto image photo picture obrázek
střevlík lužní
Tragosoma depsarium - trnoštítec horský

Acanthocinus aedilis
Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis
Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus aedilis Acanthocinus griseus Acanthocinus griseus
Acanthocinus griseus
Aegomorphus clavipes
Aegomorphus clavipes
Aegomorphus clavipes
Aesalus scarabaeoides

Agapanthia intermedia
Agapanthia intermedia

Agapanthia villosoviridescens
Agonum sexpunctatum
Akimerus schaefferi
Akimerus schaefferi
Anoplotrupes stercorosus
Aromia moschata
Aromia moschata
Aromia moschata
Aromia moschata
Aromia moschata

Aromia moschata

Aromia moschata

Aromia moschata

Asemum striatum

Bolboceras armiger

Bolboceras armiger

Buprestis rustica

Buprestis rustica

Buprestis rustica

Buprestis rustica

Callidium violaceum

Callidium violaceum

Carabus auronitens

Carabus auronitens

Carabus auronitens

Carabus auronitens

Carabus auronitens

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus clathratus

Carabus coriaceus

Carabus coriaceus

Carabus glabratus

Carabus granulatus

Carabus granulatus

Carabus granulatus

Carabus hungaricus

Carabus hungaricus

Carabus hungaricus

Carabus hungaricus

Carabus hungaricus

Carabus hungaricus

Carabus linnei

Carabus scheidleri

Carabus scheidleri

Carabus variolosus

Carabus variolosus

Carabus variolosus

Carabus violaceus

Carabus violaceus

Carabus_intricatus

Cassida viridis

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Cerambyx cerdo

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Ceruchus chrysomelinus

Chlorophorus sartor

Chlorophorus varius

Chlorophorus varius

Chlorophorus varius

Chlorophorus varius

Chrysolina fastuosa

Cicindela campestris

Cicindela campestris

Copris lunaris

Copris lunaris

Copris lunaris

Copris lunaris

Corymbia rubra

Creophilus maxillosus

Cucujus cinnaberinus

Curculio glandium

Denticollis rubens

Dorcadion fulvum

Dorcadion fulvum

Dorcadion pedestre

Dorcadion pedestre

Dorcus parallelipipedus

Drypta dentata

Drypta dentata

Drypta dentata

Dytiscus marginalis

Dytiscus marginalis

Dytiscus marginalis

Elater ferrugineus

Elater ferrugineus

Endomychus coccineus

Eurythyrea quercus

Eurythyrea quercus

Eurythyrea quercus

Eurythyrea quercus

Eurythyrea quercus

Evodinus clathratus

Exocentrus lusitanus

Exocentrus lusitanus

Galerucella calmariensis
Goliathus cacicus

Goliathus goliathus
Goliathus goliathus

Expedice Hortobágy 2008

2008-10-16T11:02:00.000-07:00

Nabídka na cestu do maďarského Národního parku Hortobágy přišla nečekaně, ale ani na chvíli jsem nezaváhal a hned ji přijal. Možnost vidět desetitisíce jeřábů popelavých na jednom místě se člověku každý den nenaskytne. Vybaven vším potřebným pro přežití v maďarské pusztě vyrážím v pátek o půl páté ráno do Jihlavy, kde nabírám další členy posádky (Filipa Hrušku, Ivana Kunstmüllera a Pavla Hobzu). Je hustá mlha, ale na smluvené místo přijíždím včas. Ještě dotankujeme plnou nádrž, kupujeme dálniční známku a za chvíli už frčíme po dálnici směrem na Brno a na Mikulov. Počasí na jižní Moravě nestojí za nic, je stále hustá mlha a občas i lehce mrholí. Ale nevzdáváme to. Kolem půl osmé přijíždíme do Valtic, kde máme sraz s dalšími účastníky expedice. V místní jednotě ještě dokupujeme zásoby jídla a potom už pod vedením zkušeného průvodce Aleše Tomana jedeme na jih. Počasí se začíná pomalu zlepšovat, ale stále je dost mlhavo. Za Lanžhotem přejíždíme most přes řeku Moravu a míříme přes Kúty a Malacky do Bratislavy. Průjezd Slovenskem je rychle za námi. Na maďarské hranici si kupujeme dálniční známku a přidávají se k nám poslední členové naší výpravy – fotografové Karel a Jana Matonovi (http://www.maton.cz/). Cesta přes Maďarsko probíhá hladce, dokonce obávanou Budapeští (není tady obchvat města) projíždíme díky GPS navigaci bez problémů. Je dokonalé počasí, mlha se rozplynula, je slunečno a teploměr ukazuje 26 stupňů ve stínu! Asi hodinu po poledni sjíždíme u Füsesabony z dálnice a pokračujeme na Tiszafüred. V místech, kde přejíždíme řeku Tisu děláme první ornitologickou zastávku. Je zde několik rozlehlých rybníků (Tisza-tó) s bohatými porosty rákosin a rozsáhlými mokřady. Pozorujeme zde první - pro nás exotický druh - volavku vlasatou. Okolo třetí hodiny odpoledne přijíždíme konečně do NP Hortobágy. Zastavujeme u hospůdky na křižovatce směrem na Egyek. Hned vedle je nové informační centrum s možností ubytování. Zde bude následující dny naše základna. Zatímco všichni sedí u piva v hospodě, já s Filipem vyrážíme na první průzkum terénu. A jsme úspěšní. Nad hlavou nám prolétávají dva jeřábi. Sice jenom dva, ale jsou první, které vidíme.

Pozdě odpoledne odjíždíme na předem vytipované místo, ze kterého budeme pozorovat večerní představení. Během cesty nám nad autem několikrát prolétávají malé skupinky jeřábů. Avízované tisíce ptáků však zatím nikde nevidíme. Zastavujeme u ptačí pozorovatelny na okraji pusty a hned se dáváme do práce. Až na dva rakouské turisty jsme tu úplně sami. Stativáky i triedry pátráme po okolních rovinatých pláních a okamžitě nalézáme velkou skupinu jeřábů, spokojeně se krmící v polích. Za chvíli zjišťujeme, že na loukách za námi jsou stovky až tisíce jeřábů. Tohle místo je pro pozorování jeřábů ideální, bohužel s blížícím se soumrakem zde přibývalo také pozorovatelů. když byla pozorovatelna doslova nacpaná Maďary, Rakušany a Čechy, dorazil autobus plný lidí. To už bylo i na nás moc tak jsme se vydali po polní cestě směrem od pozorovatelny. A dobře jsme udělali. Přímo nad námi proletovali stovky jeřábů ve velkých skupinách. Byla to fantastická podívaná. Občas nízko nad námi proletěli dva staří ptáci s mládětem, které se ozývalo charakteristickým pískáním. Všichni jeřábi směřovali na své nocoviště do bažin k rybníku Kondás. Podzimní tah jeřábů je zde nezapomenutelným zážitkem. Ptáci přilétají se severní Evropy (převážně z Finska) v první polovině září a krmí se zde na polích a loukách. Odtud migrují dále přes Sicílii a Bospor na zimoviště v Tunisku a Sudánu. Více než 95% všech jeřábů přeletujících přes Maďarsko migruje přes NP Hortobágy. Během posledních 15 let počty jeřábů v NP Hortobágy čítaly 3000 až 100 000 jedinců. Největší počet jeřábů jen na rybníku Kondás byl v roce 1998, kdy zde bylo pozorováno přes 55 000 ptáků. V sobotu ráno vyrážíme do Hortobágy-Halastó, což je soustava rybníků o rozloze 2073 ha. Celá soustava byla vybudována v roce 1915. Dříve zde bylo 17 rybníků, v současnosti jich je 10 již zcela zarostlých rákosím nebo jinou vegetací. Celá oblast patří mezi nejvýznamnější ptačí oblasti Evropy, zejména z důvodu hnízdění vodních ptáků.

Naše auta necháváme na parkovišti před malým informačním centrem v Hortobágy-Halastó a vydáváme se podél vodního kanálu k rybníkům. Prakticky u každého rybníku je vybudovaná pozorovatelna, ze které je možné sledovat ptáky v okolí. Okolní rákosiny jsou plné sýkořic vousatých a moudivláčků lužních. Cesta je z obou stran lemována hustými porosty rákosí, ze kterých se občas ozývá chřástal malý a chřástal vodní. Nedaleko od nás přelétá nad rákosinou bukač velký. Na malých ostrůvcích a větvích vyčnívajících z vody posedávají kormoráni malí společně s několika kormorány velkými. Filip zde stativákem také objevil několik bekasin otavních, odpočívajících na bahnitých okrajích rybníku. Pokračujeme směrem k největšímu rybníku Kondás a po cestě potkáváme stádo vodních buvolů. Nedůvěřivě si nás prohlížejí a vypadají fakt nebezpečně. Aby toho nebylo málo, rozhodl se Aleš Toman, že je trochu vyplaší, aby se dali do pohybu. Neohroženě se vydává přímo ke stádu. Buvoli si ho pozorně prohlížejí, a potom se dávají do pohybu, přímo k němu. To už i neohrožený Aleš bere nohy na ramena a utíká za námi. Naštěstí to buvoly celkem rychle přestalo bavit. U rybníka Kondás je vybudovaná velká pozorovatelna, kterou jsme prakticky celou obsadili my. A že tady je na co koukat. kromě jeřábů popelavých jsme zde viděli tyto druhy: potápka malá, potápka roháč, kormorán velký, kormorán malý (cca. 30 ex.), bukač velký (2 ex.), volavka bílá (desítky ex.), volavka popelavá, labuť velká, husa malá (37 ex. !!!), husa velká, kachna divoká, kopřivka obecná, ostralka štíhlá, lžičák pestrý, hvízdák euroasijský, čírka obecná, polák velký, polák chocholačka, orel mořský (6 ex.), moták pochop, krahujec obecný, raroh velký, bažant obecný, chřástal vodní, lyska černá, jeřáb popelavý, tenkozobec opačný (3 ex.), kulík bledý ( cca. 20 ex.), čejka chocholatá, jespák obecný (desítky ex.), vodouš tmavý, koliha velká (cca. 400 ex.!), bekasína otavní, jespák bojovný, racek chechtavý, racek bouřní, racek bělohlavý, datel černý, vlaštovka obecná, linduška luční, budníček menší, králíček obecný, sýkora koňadra, sýkora modřinka, sýkořice vousatá (desítky ex.), moudivláček lužní (desítky ex.), strnad rákosní.

Navečer opět vyrážíme na pozorování přeletujících jeřábů. Tentokrát je ale u ,,naší“ pozorovatelny doslova narváno (je víkend) a proto hned odjíždíme na nedalekou cestu u farmy Kiscserepes. Je nádherný západ slunce a jeřábi létají na své nocoviště ke Kondási. Potkáváme se tady také s Robertem Doležalem (http://www.dodinart.ic.cz/), který dorazil s kamarády z Čech. Opět nad námi přeletují tisíce jeřábů a předvádějí fantastickou podívanou. Už teď víme, že za rok se do Hortobágy vypravíme znovu.

Večerní pozorování jeřábů.

Karel Maton v akci.

Naše výprava v celé parádě.

... a malý bonus

Jeřáb popelavý ve Žďárských vrších

2008-03-31T11:30:00.001-07:00

Koncem března se během jarního tahu na sever ve Žďárských vrších na několk dnů zastavil jeden z našich největších a nejelegantnějších ptáků - jeřáb popelavý (Grus grus). Jeřáb byl pozorován od 20. března na loukách nedaleko Dářka. Na lokalitě se zdržel přesně týden, poslední pozorování bylo 27.3. navečer. Zajímavé je, že se nejedná o první pozorování tohoto druhu ve Žďárských vrších. V roce 2006 byl na stejné lokalitě (!) pozorován 22.dubna také jeden jedinec jeřába. Třeba si v budoucnu jeřábi tuto oblast oblíbí a zvolí pro své hnízdění. Kdo ví. Fotky jeřába od Dářka naleznete ve fotogalerii.

Better Beamer - ,,zesilovač" blesku

2008-01-01T01:13:00.000-08:00

Better Beamer (někdy také Flash exdender) je adaptér na blesk, který usměrňuje vyzářený kužel světla tak, aby byl efektivnější při použití objektivů s delším ohniskem. Obvykle se používá při fotografování s teleobjektivy (s ohniskem 300mmm a více) pro zvýšení efektivity systémového blesku. Účinnost tohoto zařízení je překvapující. Blesk dosáhne přibližně třikrát dál než normálně.

Konstrukce je velice jednoduchá, skládá se ze dvou lisovaných plastových ramen, ke kterým se pomocí suchého zipu připevňuje Fresnelova čočka (nic jiného než lupa), taky plastová a tedy i poměrně odolná.

Bohužel se tento užitečný výrobek v České republice zatím neprodává. Já ho mám dovezený z USA, ale nechá se celkem pohodlně objednat přes internet.

Omylem smazané fotky

2007-12-28T09:47:00.000-08:00

Možná se vám to už taky někdy stalo. Při promazávání neostrých fotek přímo ve fotoaparátu jste si omylem smazali buď jinou fotku nebo (což je ještě horší) rovnou všechny fotky z karty. Mě se to stalo nedávno, ale existuje snadné řešení jak nechtěně smazané fotky zachránit!
Aplikace PC INSPECTOR™ File Recovery umožňuje obnovení smazaných a poškozených souborů. Program spolupracuje se systémy FAT 12/16/32 a NTFS. Vyhledá na paměťové kartě nebo na disku smazané nebo poškozené soubory a v případě, že je lze obnovit, zobrazí u daného souboru zelenou ikonku. Opravený soubor lze potom bez problémů uložit na disk.

A teď to nejdůležitější. Program PC INSPECTOR™ File Recovery je freeware (tudíž zdarma) a lze si ho stáhnout přímo na stánkách výrobce (ZDE).

Přeji pohodovou záchranu vašich nechtěně smazaných fotek.

Dálková spoušť Phottix

2007-12-27T08:04:00.000-08:00

Bezdrátová dálková spoušť Phottix (The Phottix Wireless Remote Control) je zkonstruována pro digitální zrcadlovky Canon. Zařízení pracuje na frekvenci 433 Mhz s možností volby ze 16 kanálů. Do konektoru fotoaparátu pro drátovou spoušť se připojí malý modul přijímače na krátkém kabelu. Vysílač má dvoupolohové tlačítko jako normální spoušť, bezdrátově lze tak ovládat všechny funkce jako u normální spouště - autofokus, single/seriové focení nebo Bulb. Bulb expozici nebo sériové snímání je možno spustit držením tlačítka po 3 s. O tom zda byl snímek vyfocen fotografa informují 2 LED diody na příjímači a 1 LED na vysílači. Výrobce uvádí životnost baterie na 20 000 snímků. Ovládání spouště funguje až na vzdálenost 100m, což je výborné zejména pro pořizování fotek ptáků na hnízdech ze stativu, aniž by byli rušeni přítomností fotografa. Vzhledem k dosahu okolo 100m (opravdu to funguje!) a velmi nízké ceně (!), je to na rozdíl od dost drahých dálkových spouští od Canonu skvělá a užitečná věcička.

Sup bělohlavý na Jihlavsku

2007-12-27T04:50:00.000-08:00

Poslední týden v srpnu 2007 se na skládce u Vyskytné nad Jihlavou objevil další vzácný ptačí host - sup bělohlavý (Gyps fulvus). Jednalo se o mladého, podle zbarvení a opeření zřejmě o tři roky starého ptáka. Sup se na skládce pravidelně zdržoval několik dní. V časných ranních hodinách pobýval v prostoru smetiště, kde hledal potravu a teprve okolo 8. hodiny ranní využíval teplých stoupavých proudů a obvykle kroužil vysoko nad skládkou nebo posedával na smrcích v blízkém okolí.

Při prvním pozorování kroužícího supa jsme si všimli, že má na nohách sokolnická poutka. Z toho jsme trochu zklamaně usoudili, že se nejedná o supa z volné přírody, ale o ulétlého sokolnicky vedeného ptáka. (to se také objevilo v tisku).

Další den se mi ale podařilo nafotit několik fotek a po zvětšení na monitoru jsme k našemu velkému překvapení zjistili, že to, co jsme původně považovali za sokolnická poutka na nohách, nejsou poutka, ale smrková větvička! Sup ji měl zastrčenou mezi ocasními pery a při letu mu vlála jako kormidlo. Jak k této ozdobě sup přišel je záhadou. Znamenalo to však, že se skutečně s největší pravděpodobností jedná o supa bělohlavého z volné přírody!!!

Jak se sup bělohlavý dostal na Vysočinu se asi nikdy nedozvíme. Pravděpodobně se jednalo o zatoulance z balkánské populace (část této populace se pravidelně zdržuje v Alpách) nebo ze Španělska. Ostatně není to poprvé, co byl sup bělohlavý na Vysočině spatřen (více t ady).

Sup bělohlavý se na čas stal velkou atrakcí pro obyvatele blízkých i vzdálenějších vesnic. Na skládce se zdržoval asi dva týdny, potom již nebyl pozorován.

Vzácný ptačí host na Vysočině

2007-12-26T12:38:00.000-08:00

O tom, že za exotickými ptáky není třeba vždy jezdit do dalekých krajů, jsem se přesvědčil koncem letošního srpna. Nedaleko Žďáru nad Sázavou jsem pozoroval 28. srpna hejno čejek chocholatých (Vanellus vanellus) ve snaze pořídit alespoň pár dokumentačních fotek. Čejky se zdržovaly společně s několika volavkami popelavými uprostřed pokosené louky v oblasti zvané Zadní Vetla (mapa lokality zde). Při pozorování dalekohledem neunikl mé pozornosti jeden pták v hejnu, který byl poněkud menší.

Opatrně jsem se přibližoval na vzdálenost, ze které by bylo možné pořídit fotku tohoto divného ptáka. Když jsem se přiblížil asi na 20 metrů, celé hejno čejek se vzneslo a odlétlo pryč. K mému údivu však onen mně neznámý pták zůstal dál klidně sedět v trávě a moje přítomnost ho evidentně moc nezajímala. To už jsem od něho byl vzdálen odhadem pouhých 10 metrů a fotil jednu fotku za druhou. Vzhledem k polednímu prudkému světlu fotky nebyly podle mých představ, ale měl jsem radost z fotografování neznámého ptačího druhu bahňáka.

Moje radost byla později o to větší, když jsem zjistil, že se nejedná o žádný druh jespáka (jak jsem se původně domníval), ale o kameňáčka pestrého (Arenaria interpres)!

Další den jsem se opět vypravil na lokalitu a štěstí mi přálo. Kameňáčka jsem zastihl na hnojišti uprostřed louky, jak nerušeně sbírá potravu. Jako správný seveřan se mě vůbec nebál a nechal se fotografovat z bezprostřední blízkosti. Kdybych měl sebou třeba síťktu na motýly, myslím, že by nebyl problém ho ulovit.

Jak nebojácný je tento pták, dokládá nejlépe fotografie, na které je vidět, jak blízko se kolega Filip Hruška ke kameňáčkovi bez problémů přiblížil. Kameňáček pestrý hnízdí na skalnatém pobřeží Skandinávie. Není ohrožen.

Jedná se o vůbec první pozorování tohoto druhu v CHKO Žďárské vrchy a zřejmě i na Vysočině. Více fotek naleznete ZDE

Pozvánka na přednášku

2007-12-26T10:44:00.000-08:00

V sobotu 8. prosince budu mít přednášku o ptácích Vysočiny spojenou s promítáním fotografií. Přednáška je součástí členské schůze Pobočky České společnosti ornitologické na Vysočině a koná se v 10:00 hod. v klubovně ZOO Jihlava.

Nová kniha: Přírodní parky Jihomoravského kraje

2007-12-26T10:34:00.000-08:00

Koncem listopadu vyšla nová kniha Přírodní parky Jihomoravského kraje. V této krásné publikaci plné map a barevných obrázků mám také několik svých fotografií. Knihu vydal Jihomoravský kraj.